Používáme dva nejznámější výrobce neviditelných rovnátek - Invisalign a Spark. Oba systémy se skládají ze série průhledných fólii vytvořených individuálně pro každého pacienta. Celou léčbu plánuje lékař na počítačovém modelu vytvořeném na základě digitálního skenu zubů. Výchozí stav je dán počáteční polohou zubů, konečný stav pak cílovou polohou zubů. Průběh léčby se rozdělí na různý počet mezikroků. Pro každý z mezikroků je následně vyroben jeden pár folií pro horní a spodní zuby. Jedna folie se nosí sedm až deset dní, pak si pacient bere folii následující, která začíná pohybovat zuby z místa, kde předchozí folie skončila. Na zubech jsou po dobu léčby připevněny tzv. attachmenty, které zvyšují její efektivitu, ale bohužel i viditelnost rovnátek. Na kontroly pacient dochází přibližně jednou za dva až tři měsíce a průměrná doba léčby je podobná jako u fixních rovnátek.
Z hlediska estetiky a pohodlí se jedná o dobrou variantu k fixním rovnátkům. Mezi další výhody patří snadná ústní hygiena, měně neplánovaných návštěv u lékaře a možnost vyndat rovnátka na jídlo. Nevýhodou je pak nutnost dobré spolupráce - rovnátka je třeba nosit 22 hodin denně.
Standardní ortodontická léčba naráží na tzv. biologické limity organismu, které neumožňují hýbat se zuby rychleji, než nám „dovolí“. Je však několik cest, které dokáží celý proces urychlit.
Tzv. PRP (Platelet-Rich Plasma) spočívá v odběru malého množství krve, z kterého se pomocí speciální ultracentrifugy získá určitá složka. Ta je následně běžnou injekcí aplikována pod dáseň. V dané oblasti dochází ke zvýšenému metabolickému obratu, který umožní rychlejší posun zubů. Postup lze opakovat a je ho možné kombinovat jak s klasickými, tak s neviditelnými rovnátky.
Na principu zvýšeného metabolického obratu fungují i tzv. kortikotomie. V lokální anestezii se piezoskalpelem rozruší povrch kosti v oblasti zubních kořenů. Následný rychlejší posun zubů je umožněný mimo jiné dočasně sníženou denzitou kosti v dané oblasti. Tento postup je více invazivní než PRP a používá se ve specifických indikacích, ve kterých by PRP nebylo efektivní.
Čistě neinvazivním přístupem ke zrychlené ortodoncii jsou přístroje, které fungují na principu vibrací nebo světla - např. Acceledent nebo Orthopulse. Je třeba je používat každý den několik minut - vyžadují tedy další spolupráci pacienta. Výhodou je ve srovnání s ostatními postupy nulová invazivita daného postupu.
Skeletální kotvení je dočasné zařízení, které funguje jako kotva či opora během ortodontické léčby. V odborné literatuře je nejčastěji označováno jako „temporary anchorage device“ (TAD). Umožňuje řešit problémy, které by samotnými rovnátky řešitelné nebyly. Dále zkracuje ortodontickou léčbu, zvyšuje její předvídatelnost a při správném načasování nám pomáhá modifikovat růst čelistí. Skeletální kotvení používané v naší ordinaci je možné přibližně rozdělit do tří kategorii:
Nejčastěji používané jsou kotevní miniimplantáty. Používáme je k léčbě výraznějšího stěsnání ve chvíli, kdy se chceme vyhnout extrakcím premolárů, dále k léčbě otevřeného a hlubokého skusu. Zavedení těchto titanových šroubků probíhá v lokální anestezii a trvá přibližně 30 vteřin. Je bezbolestné a finančně poměrně nenáročné.
Další kategorii je skeletálně kotvený hyrax, který slouží k rozšíření horní čelisti. U žen ho lze použít přibližně do 40 let věku, u mužů pak do 30 let věku. Výhodou je, že tímto postupem oproti standardnímu hyraxu, který se používá pouze v dětství, nezatěžujeme zuby a že samotná ortodontická léčba může začít často hned vzápětí po rozšíření čelisti. V některých případech nám toto zařízení umožní se vyhnout ortognátní operaci. Instalace skeletálně kotveného hyraxu je principiálně podobná zavedení kotevních miniimplantátů, ale trvá déle.
Poslední kategorii jsou tzv. Bollardovy platy. Slouží k modifikaci růstu u dětských pacientů s čelistní vadou - větší dolní a menší horní čelistí. Jejich použití je limitováno věkem - je třeba je použít přibližně mezi desátým a třináctým rokem věku dítěte. Jejich zavedení je obtížnější než u kotevních miniimplantátů. V lokální anestezii se v hodní a dolní čelisti pod sliznici přišroubují titanové destičky, mezi kterými pak pacient nosí mezičelistní tahy.